O Brtnických klíčnicích
Brtnice > Pověsti
Je ještě jedna legenda o brtnickém pokladu ukrytém někde hluboko v nepřístupných komnatách bývalého hradu.
To když byl brtnický zámek ještě hradem. Hradní pán neměl valné pověsti. Jeho pověst jako prolhaného lstivého a zkaženého se nesla daleko. Že manželky neměl, dělala mu na hradě společnost čtveřice neméně zkažených klíčnic. Ty tu sloužili a nejen na příkaz pána své intriky tropily. A že si byly všichni duchem podobní jako vejce vejci, dali se dohromady. Ač ženštiny vzhledem krásné a každá jiná, uvnitř to byly ženské prašivé a vychytralé. To se hradnímu pánu tuze hodilo.Všechny našly zálibu v pomluvách, hanebných činech, pokoutných krádežích a intrikách. Ta s havraními vlasy nejlíp kradla, rudovlasá měla hubu plnou zlostných řečí, žena kaštanových vlasů hověla pomlouvání a ta s vlasy jako zářivé slunce milovala pletichy.
Na všecky čtyři však došla spravedlnost. Hradní pán byl za své činy na hrdle potrestán a proradné ty ženštiny z hradních komnat prý v ten okamžik, kdy hlava jejich pána od těla byla oddělena, odnesl sám ďábel rovnou do pekla. Jejich duše prý těžko najdou klidu. To ale ještě před tím stačily svůj poklad ve zlatě a drahých kameních dobře uložit do temného hradního sklepení.
Od té doby se prý toulají se po hradu, oděny ve svůj tehdejší šat, a úpí. Ani ne tak za ztracenou svobodou, jako za poklad, který někde ve sklepení zůstal. Zjevují se prý vždy v sudém počtu, buď po dvou nebo po čtyřech. Spatřit je můžete jen dvakrát do roka. V ten samý den co jejich pán byl katem po zásluze sťat, se zjeví v poledne a pak ještě o půlnoci. Zjevovat se prý budou do té doby, než poklad naleznou, nebo něž někdo jiný ten poklad najde. Samotný poklad však prokletý je a jeho kletba bude jen tehdy překonána, když pro dobro použit bude.
To když byl brtnický zámek ještě hradem. Hradní pán neměl valné pověsti. Jeho pověst jako prolhaného lstivého a zkaženého se nesla daleko. Že manželky neměl, dělala mu na hradě společnost čtveřice neméně zkažených klíčnic. Ty tu sloužili a nejen na příkaz pána své intriky tropily. A že si byly všichni duchem podobní jako vejce vejci, dali se dohromady. Ač ženštiny vzhledem krásné a každá jiná, uvnitř to byly ženské prašivé a vychytralé. To se hradnímu pánu tuze hodilo.Všechny našly zálibu v pomluvách, hanebných činech, pokoutných krádežích a intrikách. Ta s havraními vlasy nejlíp kradla, rudovlasá měla hubu plnou zlostných řečí, žena kaštanových vlasů hověla pomlouvání a ta s vlasy jako zářivé slunce milovala pletichy.
Na všecky čtyři však došla spravedlnost. Hradní pán byl za své činy na hrdle potrestán a proradné ty ženštiny z hradních komnat prý v ten okamžik, kdy hlava jejich pána od těla byla oddělena, odnesl sám ďábel rovnou do pekla. Jejich duše prý těžko najdou klidu. To ale ještě před tím stačily svůj poklad ve zlatě a drahých kameních dobře uložit do temného hradního sklepení.
Od té doby se prý toulají se po hradu, oděny ve svůj tehdejší šat, a úpí. Ani ne tak za ztracenou svobodou, jako za poklad, který někde ve sklepení zůstal. Zjevují se prý vždy v sudém počtu, buď po dvou nebo po čtyřech. Spatřit je můžete jen dvakrát do roka. V ten samý den co jejich pán byl katem po zásluze sťat, se zjeví v poledne a pak ještě o půlnoci. Zjevovat se prý budou do té doby, než poklad naleznou, nebo něž někdo jiný ten poklad najde. Samotný poklad však prokletý je a jeho kletba bude jen tehdy překonána, když pro dobro použit bude.