Pověst o bílé paní
Brtnice > Pověsti
Bílá paní žije v pověstech žije na mnohých hradech a také na brtnickém zámku. Obraz její prý můžete spatřiti na chodbě zámecké. Pověst vypravuje, že bílá paní v nočních hodinách kráčí chodbami zámeckými. Tak chůva vyprávěla, že spatřila ji, jak pozoruje ji a dítko péči jí svěřené. Usmívá-li se bílá paní, pak jest to událost, která rodinu čeká, radostná.
Pověst o bílé paní jest velmi stará. Kořeny její jsou v daleké Itálii, odkud rod Collaltů pochází.
Mezi rodinou Collaltovskou a šlechtickou rodinou Caminovskou, které měly stejný původ z Langobardů, panovalo za starých dob kruté nepřátelství. Konečně, když nepřátelství trvalo již několik set let, pomýšlely obě rodiny na ukončení sporu uzavřením manželství mezi dvěma příslušníky rodin dosud se nenavádějících. Mladý hrabě Tolberto Collalto pojal za choť sličnou Chiavu z rodu Camino. Manželství bylo zpočátku šťastné, ačkoliv mladá manželka často žárlila na svého manžela. A stalo se, že mladý hrabě musil do boje se odebrati. V družině jeho choti byla Bianka, dcera rytíře stojícího ve službách Collaltovských, která vychována byla spolu s dětmi hraběcími. Bianka byla společnicí mladé hraběnky Chiavy a starala se o její obsluhu. Když nadešel okamžik loučení se s chotěm odcházejícím do boje, česala právě Bianka svou velitelku. Gilbert políbil na rozloučenou svoji choť a obrátil se u dveří, aby mávnutím ruky rozloučil se také s Biankou. Tato jej tajně milovala a prozradila se zblednutím a pláčem. Mladá hraběnka vzplanula hněvem a dala Bianku uvrhnouti do strašného vězení. Marné byly prosby, marné přísahy uvězněné, že jest nevinná. Hraběnka plná hněvu poručila, aby uvězněná byla za živa zazděna. To se také stalo. Hrabě Gilbert se šťastně vrátil, ale zanevřel na svou choť, jakmile se dověděl, co strašného se stalo. Duch Bianky ale častěji se zjevil, kdykoliv rodinu Collaltovskou měla potkati nějaká událost, radostná nebo smutná.
Viděl ji prý v Brtnici také princ Ferdinand ze Solms-Lichu, když žádal o ruku své nevěsty. V Brtnici prý byla také viděna při úmrtí členů rodiny Collaltovská, dle sdělení hraběnky Marie Terezie z Collalta v dubnu 1925.
Pověst o bílé paní jest velmi stará. Kořeny její jsou v daleké Itálii, odkud rod Collaltů pochází.
Mezi rodinou Collaltovskou a šlechtickou rodinou Caminovskou, které měly stejný původ z Langobardů, panovalo za starých dob kruté nepřátelství. Konečně, když nepřátelství trvalo již několik set let, pomýšlely obě rodiny na ukončení sporu uzavřením manželství mezi dvěma příslušníky rodin dosud se nenavádějících. Mladý hrabě Tolberto Collalto pojal za choť sličnou Chiavu z rodu Camino. Manželství bylo zpočátku šťastné, ačkoliv mladá manželka často žárlila na svého manžela. A stalo se, že mladý hrabě musil do boje se odebrati. V družině jeho choti byla Bianka, dcera rytíře stojícího ve službách Collaltovských, která vychována byla spolu s dětmi hraběcími. Bianka byla společnicí mladé hraběnky Chiavy a starala se o její obsluhu. Když nadešel okamžik loučení se s chotěm odcházejícím do boje, česala právě Bianka svou velitelku. Gilbert políbil na rozloučenou svoji choť a obrátil se u dveří, aby mávnutím ruky rozloučil se také s Biankou. Tato jej tajně milovala a prozradila se zblednutím a pláčem. Mladá hraběnka vzplanula hněvem a dala Bianku uvrhnouti do strašného vězení. Marné byly prosby, marné přísahy uvězněné, že jest nevinná. Hraběnka plná hněvu poručila, aby uvězněná byla za živa zazděna. To se také stalo. Hrabě Gilbert se šťastně vrátil, ale zanevřel na svou choť, jakmile se dověděl, co strašného se stalo. Duch Bianky ale častěji se zjevil, kdykoliv rodinu Collaltovskou měla potkati nějaká událost, radostná nebo smutná.
Viděl ji prý v Brtnici také princ Ferdinand ze Solms-Lichu, když žádal o ruku své nevěsty. V Brtnici prý byla také viděna při úmrtí členů rodiny Collaltovská, dle sdělení hraběnky Marie Terezie z Collalta v dubnu 1925.