Svědectví mrtvého - Supermazlici

Supermazlíci
Přejít na obsah

Svědectví mrtvého

Brtnice > Pověsti

V dobách minulých byl příšerný zvyk k ordaliím (Boží soudy neboli ordalije - které byly v období do poloviny 13. století velmi v těchto končinách ještě časté i když nepovolené.) se poněkud připodobňující, že:

Za nebytí očitých svědkův, ani jinačích světlých průkazů, vrah domnělý nebo podezřelý veden byl k márám, na nichž ležel zavražděná. Tu všelijakými obřadnostmi pobízena byla mrtvola k vydání svědectví nebo znamení, zda přítomný člověk opravdu je vrahem nebo ne. Dotčeným znamením byla krev. Vytryskla-li z mrtvoly za přítomnosti podezřelého člověka sebe nepatrnější krůpěj krve, položen za vinného; pakli se neukázala, nevinen.
Nám jde o tu zajímavou věc, že dotčený zvyk jakožto právní přežitek udržel se u nás v městečku až do roku 1764! V Tom roce obžalován byl Kolomazník z úkladné vraždy družky své.

Tedy pro důkaz byl domnělý vrah veden k zavražděné a kladeny jemu v ránu dva prsty jeho, jakoby přísahal, vybízejíc mrtvolu: „Ve jménu Otce, Syna, i Ducha svatého Amen. Vydej znamení, jsem-li já příčinou tvé smrti!"

Ruku jeho vedl rychtář před tváří konšelů obžalovaného ruku k mrtvole, aby sáhl do řádně. Snadno se mohlo přihoditi, že obžalovaný, chvějíce se, rozjizvili prstem smrtelnou ránu tak, že při vnoření konečně krev se přece ukázala. Rychtář pak ihned šátkem čili facalitem krev utřeli a facalit položen na právo čili soud za důkaz, proti vrahovi svědčící. Leč na předmětnou vraždu se přišlo až po dvou dnech a předmětné vnoření ničehož neukázalo a „domnělý“ vrah byl předán vrchnostenské spravedlnosti do Jihlavy.

Zda se zmínil o této kruté zkoušce, či nikoli, se již nikdo nedozví. Jak se ale traduje, do roka a do dne byl ze žaláře propuštěn a nikdo více jej v těchto končinách již nespatřil. Faktem však zůstává, že od těch dob již nikdy více, nebylo k ordaliím přikročeno a tento krutý způsob vymáhání přiznání použit.
Návrat na obsah