O Josefovi kterak pití zanechal - Supermazlici

Supermazlíci
Přejít na obsah

O Josefovi kterak pití zanechal

Brtnice > Pověsti

Traduje se, že jednou domkař Stloukal, co býval tom malém domečku Za hospodou, co furt býval sám a o žádnou nezavadil. A že znal každou sukni v okolí. Marně se snažil o nějakou, ale žádná s ním pro to jeho pití nevydržela. Často chodíval i na tancovačky do okolí. Vždy nějaký ten pohárek vypil a pak ta cesta domů bývala hodně dlouhá.

To šel tak jednou po cestě od Kněžic a u první chalupy městečka spatřil pohlednou ženskou postavu, kterou nikterak blíže neznal. Tak se dívá na tu ženštinu, jak si svoje dlouhé vlasy pročesává a že měl popito, usnul tam kde byl. Ráno na to celá zapomněl a až večer cestou do hospody si na ni vzpomněl, ale mávl rukou, že ta neuteče. No nějak mu to nevyšlo a tak až když šel zase z nějaké té strany od zábavy opět u té chalupy opět při měsíčku onu ženštinu uviděl. Nemajíce tentokrát tolik popito dal se s ní do řeči. Byla celá uplakaná a mnohem starší, nějak sešlejší vypadala. Povídaly aby řeč nestála a když měsíček zašel, někam se mu ztratila.

Od té doby ji tam každý den po práci hledal, vyptával se sousedů, ale nikdo o ní nevěděl. I nějakou tu zábavu samým trápením vynechal. O brtnické tancovačce, co po svatbě Matúše byla v panské hospodě, se samým soužením pořádně zpil. Jak se domů dostal neví. Ale jakmile usnul, tu ta hledaná ženština se u něj v cimřičce objevila, že prý ji tuze hledal a tak ji tu má. Byla ještě více ztrápená a nějaká hubenější. A že prý za to může on, že tak moc pije. Ráno, když s pořádnou kocovinou se probudil, v domku uklizeno měl, ale nikoho nenašel. Po práci se chtěl opět v hospodě stavit, ale nikdo neví proč, měli zavříno. Tak šel domů a brzo na kutě. Usnul, ale jen tak na půl oka. Tu se mu opět ta ženština zjevila, mnohem veselejší, půvabnější a povídá mu: “Nepij Josef, nepi a bude dobře, nepij!!“ A opět zmizela.

Pověděl o této příhodě chlapům v hospodě, ale to znáte – pivní řeči – prý nějaký duch či co, ať si od žádné ženské nenechá poroučet. A tak se zase „naslopal“, že cesta domů byla dlouhá. Tentokrát ale už zdaleka před svým domkem viděl onu ženštinu, velice uplakanou a když chtěl k ní přijít, zmizela. Vyspav se z opičky, počal ji všude hledat, ale nikde ji nenalez. Když to trvalo tak týden a za celou tu dobu se neopil, zase se mu zjevila a domek poklidila.

Jak pamětníci tradují, od té doby již do hospody nechodil, zábavám a tancovačkám se vyhýbal a domů z práce vždy chvátal. Když se ho ptali co to že s ním je, že doma nějakou práci má. Onu ženštinu nikdy nikdo neviděl, ale Pepík byl jako vyměněný. Po krátkém čase si lepší místo našel, prý někde v Lukách a tam spokojně žil s pohlednou mladou ženou a fůrou dětí.
Návrat na obsah