O pokladu na Rokštýně
Brtnice > Pověsti
O Rokštýně vypravuje lid v okolí tuto legendu:
Na hradě je prý dobře ukrytý sklep, do kterého jest chodba otevřena jen na Květnou neděli, když v kostelích se čítají pašije. Ve sklepě jest bohatý poklad stříbra a zlata, který střeží velký černý pes. Kdo by se jen ke sklepu otevřenému přiblížil, byl by napaden tímto strážcem, jehož pohled vzbuzuje strach.
Jistý brtnický hospodář měl hodnou a pobožnou služku, která se ničeho nebála. Vždyť měla svědomí čisté. Jmenovala se Boženka. Jednou na Květnou neděli slyšela od hospodáře, že na Rokštýně se otevírá v ten den sklepení, chovající v sobě mnoho bohatství. Měla rodiče chudé, kterým by ráda byla pomohla v nouzi. Proto se odebrala na Rokštýn a po delším hledání prošla rezavými dveřmi – vchodem to do prostory sklepení. Uviděla tam mnoho stříbra a zlatých peněz a nabrala si jich do klína pospíchajíc domů. Co bylo v sudech také ve sklepě stojících nevěděla, vypadalo to jako zmrzlá voda a Boženka si myslila, že jest to led.
Ale hospodář, který pln údivu ji vyslechnul, řekl jí, že rytíři vodu do sklepení nedávali, že to jistě je staré víno. I prosil ji, aby tam ještě šla a donesla do klína žlutých peněz a nabrala tekutiny ve sklepě. Sám se bál tam jít, slyšel vždy o černém psu, strážci poklad. Boženka přinesla domů víno, zlaté peníze a několik prutů, které měla za železné, a myslila, že by snad hospodář si z nich mohl něco ukovat. Ale pruty byly ryzí zlato.
Hospodář nyní chtěl odvést poklad domů a vypravil tam povoz, vzal sebou syna a čeledína a také se ozbrojil. Ale dvéře do hradu již nalézt nemohli. Za to je však postrašil velký černý kocour, který měl kolovrat a přeslici a předl pilně. Zasvítil na ně očima a z huby mu šlehal oheň. Všichni se dali na útěk, jen Boženka vzala kocourovi přeslici a zahnala jej. Doma se ukázalo, že přeslice je z ryzího stříbra. Aby hospodáři, který s ní vždy dobře zacházel, nebylo líto a aby mu poděkovala, dala mu Boženka polovici doneseného pokladu, a on vděčně ji přijal, ačkoliv se dříve zdráhal.
Když za rok jiný sedlák, který byl velmi lakomý, se vypravil na hrad, aby se obohatil – zvěst o Božence se totiž roznesla po celém panství – se zlou se potázal. Zahnal jej odtud hrozný černý pes a černý kozel a sedlák sotva domů přišel ulehl a za nedlouho zemřel.
Od těch dob nikdo již nešel už na Rokštýn pro poklad.
Na hradě je prý dobře ukrytý sklep, do kterého jest chodba otevřena jen na Květnou neděli, když v kostelích se čítají pašije. Ve sklepě jest bohatý poklad stříbra a zlata, který střeží velký černý pes. Kdo by se jen ke sklepu otevřenému přiblížil, byl by napaden tímto strážcem, jehož pohled vzbuzuje strach.
Jistý brtnický hospodář měl hodnou a pobožnou služku, která se ničeho nebála. Vždyť měla svědomí čisté. Jmenovala se Boženka. Jednou na Květnou neděli slyšela od hospodáře, že na Rokštýně se otevírá v ten den sklepení, chovající v sobě mnoho bohatství. Měla rodiče chudé, kterým by ráda byla pomohla v nouzi. Proto se odebrala na Rokštýn a po delším hledání prošla rezavými dveřmi – vchodem to do prostory sklepení. Uviděla tam mnoho stříbra a zlatých peněz a nabrala si jich do klína pospíchajíc domů. Co bylo v sudech také ve sklepě stojících nevěděla, vypadalo to jako zmrzlá voda a Boženka si myslila, že jest to led.
Ale hospodář, který pln údivu ji vyslechnul, řekl jí, že rytíři vodu do sklepení nedávali, že to jistě je staré víno. I prosil ji, aby tam ještě šla a donesla do klína žlutých peněz a nabrala tekutiny ve sklepě. Sám se bál tam jít, slyšel vždy o černém psu, strážci poklad. Boženka přinesla domů víno, zlaté peníze a několik prutů, které měla za železné, a myslila, že by snad hospodář si z nich mohl něco ukovat. Ale pruty byly ryzí zlato.
Hospodář nyní chtěl odvést poklad domů a vypravil tam povoz, vzal sebou syna a čeledína a také se ozbrojil. Ale dvéře do hradu již nalézt nemohli. Za to je však postrašil velký černý kocour, který měl kolovrat a přeslici a předl pilně. Zasvítil na ně očima a z huby mu šlehal oheň. Všichni se dali na útěk, jen Boženka vzala kocourovi přeslici a zahnala jej. Doma se ukázalo, že přeslice je z ryzího stříbra. Aby hospodáři, který s ní vždy dobře zacházel, nebylo líto a aby mu poděkovala, dala mu Boženka polovici doneseného pokladu, a on vděčně ji přijal, ačkoliv se dříve zdráhal.
Když za rok jiný sedlák, který byl velmi lakomý, se vypravil na hrad, aby se obohatil – zvěst o Božence se totiž roznesla po celém panství – se zlou se potázal. Zahnal jej odtud hrozný černý pes a černý kozel a sedlák sotva domů přišel ulehl a za nedlouho zemřel.
Od těch dob nikdo již nešel už na Rokštýn pro poklad.